Kristus dal svůj život jednou provždy za hříchy, spravedlivý za nespravedlivé, aby nás přivedl k Bohu. 1 Petrův 3:18

Image slider Image slider Image slider Image slider Image slider Image slider Image slider Image slider Image slider Image slider Image slider Image slider Image slider Image slider Image slider Image slider Image slider Image slider Image slider Image slider Image slider Image slider Image slider Image slider

Otázky víry

Dal jsem život Ježíši. Co teď?

Dal si svůj život Ježíši? Volal si k němu a prosil, aby se stal tvým Pánem? Propustil jsi mu kormidlo svého života? Skvělé!! Začíná ti nový život. „Kdo je v Kristu, je nové stvoření. Co je staré, pominulo, hle, je tu nové!“ (2 Korintským 5:17).
Ale co bude dál? Jak žít? Bůh zaslíbil, že kdo mu odevzdá svůj život, tomu dá Bůh svůj vlastní, který přetrvá navěky. Ale je potřeba ještě udělat několik kroků, aby tento soukromý moment ve tvém životě byl zpečetěn. A pak je potřeba dále v Kristu růst.
Nyní dovolte stručný přehled všech bodů, každé téma bude mít vyhrazen prostor v samostatných článcích.

 

Vyhledat další křesťany, najít si církev

Možná někdo bude mít s tímto prvním bodem největší problém, ale je to tak. Není možné žít v Kristu, žít v Božím království na vlastní pěst, úplně sám a v soukromí, bez církve. Chápu všechny výhrady vůči církvím, ale nejde o to, co si myslím já nebo ty. Důležité je zjistit, co o tom míní Bůh a podle toho se zařídit. Jestli tedy skutečně chceme žít s Bohem. A i když se to bude zdát neuvěřitelné, „Kristus si zamiloval církev a sám se za ni obětoval. (Efezským 5:25). Celému tématu církvi bude věnován osobitý prostor.
Jedno ale chci říct už teď. Není církev jako církev. Je potřeba dobře vybírat, hledat a prosit i Boha o vedení, kde je naše místo. Nejsme v církvi jen proto, abychom rostli, ale také proto, abychom sami sloužili a byli požehnáním pro další lidi. O tom, podle čeho hledat církev, bude také jeden článek.

 

Nechat se pokřtít

Křest je veřejným dotvrzením víry a svého rozhodnutí jít za Ježíšem. Podobně jako s manželstvím, svatba je veřejný slib milovanému, že s ním budu i ve zlém, i v nemoci, že ho budu ctít a stát při něm až do smrti. Bůh ustanovil křest jako podobný veřejný úkon víry. Dokonce na něj váže i spasení. „Kdo uvěří a přijme křest, bude spasen; kdo však neuvěří, bude odsouzen.“ (Marek 16:16).
Ne, že by sám křest měl spasitelnou moc, ale je to veřejné vyznání víry. Proto neuznáváme křest nemluvňat. Oni o víře či nevíře ještě nemají tušení. Křest musí podle Bible následovat po uvěření v Ježíše Krista, po pokání. Když o Letnicích uvěřilo na tři tisíce lidí, ptali se Petra, co mají dělat. Odpověděl jim: "Obraťte se a každý z vás ať přijme křest ve jménu Ježíše Krista na odpuštění svých hříchů, a dostanete dar Ducha svatého.“ (Skutky apoštolské 2:38). Proč křtíme ponořením do vody a ne jenom pokropením a co všechno křest znamená, bude samostatný článek.

 

Vybrat si církev, konkrétní sbor a dát se pokřtít jsou první dva důležité kroky. Stvrzení toho osobního rozhodnutí následovat Ježíše a vstoupení do rodiny Božího lidu. Jako když se vezme semínko a zasadí se. Je to nezbytný začátek, ale tím to nekončí. K tomu, aby ze semínka vyrostla rostlinka, která pak ponese i nějaké ovoce, je nutné ji zalévat, hnojit a různě o ni pečovat. S duchovním růstem je to stejné. Věříme a poznali jsme, že k vyrovnanému životu víry je potřeba:

  • Modlitba - modlitba je rozhovor s Bohem. Ne naučené modlitby z nějaké knížky, ale upřímné volání k Bohu, děkování za všechny dary, předkládání svých potřeb, hledání Boží tváře, naslouchání. Křesťanství není sbírka pravidel, nauk, co si máme myslet, jak máme žít, co dělat, o obřadech a určitému stylu života. Je to v první řadě vztah s Bohem. Nelze budovat vztah bez společného času a rozmlouvání.
  • Boží slovo – modlit se bez poznání Božího slova je téměř jistá cesta mimo. Bible nás učí, kdo je Bůh, jak přemýšlí, co je pro něj důležité, jaké má záměry apod. Bůh je jiný než my, potřebujeme ho poznávat a vzdávat se vlastních představ a projekcí. Ne každý slyší Boží hlas přímo, ale každý může číst jeho slovo. Boží slovo je mocné a může skutečně proměňovat naše životy, když mu uvěříme a budeme ho žít.
  • Obecenství – Obecenství je jeden z překladů řeckého slova „koinónia“, hojně užívané v Bibli. Znamená úzké společenství, společné sdílení své víry, života s Bohem i vlastního života, znamená to mít spoluúčast na Božím díle, Božích věcech. Zvláštní pospolitost Božího lidu, kterou vytváří Duch Svatý. Tento život uprostřed Božího lidu je nezbytností. Je to něco víc, než jen chodit jednou týdně do kostela, kde téměř nikoho neznám. Nestačí být formálním anonymním členem církve. Je to místo uprostřed znovuzrozených křesťanů, kde rosteme, kde poznáváme Krista, který slíbil, že bude uprostřed svého lidu, kde jsme korigováni a kde taky sloužíme.
  • Služba – Nestali jsme se křesťany jen proto, abychom byli šťastni, vedlo se nám dobře a žili věčně. Bůh si nás povolal, protože má s námi svůj záměr. Následovat Krista není soukromá věc, ani to nelze žít jen sám pro sebe. Jsme posláni, abychom zvěstovali Krista, abychom žili tak, jak žil on, abychom milovali druhé lidi, jako on miluje nás. „Syn člověka nepřišel, aby si dal sloužit, ale aby sloužil a dal svůj život jako výkupné za mnohé." (Matouš 20:28). Když ho chceme následovat, musíme jednat podobně.

Všechny tyto aspekty života s Bohem je nutno mít ve svém životě vyvážené, abychom rostli, vytrvali, nesešli z cesty. Boží nepřítel se bude snažit ti poklad věčného života ukrást. Ale neboj se. Když opravdu nekompromisně půjdeš za Bohem, On sám v tobě zachová to, co ti svěřil.

 

„A nyní slyš, Jákobe, můj služebníku, Izraeli, jehož jsem vyvolil. Toto praví Hospodin, který tě učinil, který tě vytvořil v životě matky a pomáhá ti: Neboj se, Jákobe, můj služebníku, Ješurúne, jehož jsem vyvolil. Já vyleji vody v místa zprahlá žízní, bystřiny na suchou zemi. Já vyleji svého ducha na tvé potomstvo a své požehnání na ty, kteří z tebe vzejdou. Porostou jak mezi trávou, budou jako topoly při tekoucích vodách. Onen řekne: »Já jsem Hospodinův« a jiný se nazve jménem Jákobovým, další si napíše na ruku: »Jsem Hospodinův« a dá si čestné jméno Izrael." Toto praví Hospodin, král Izraele, jeho vykupitel, Hospodin zástupů: "Já jsem první i poslední, kromě mne žádného Boha není.“ (Izajáš 44:1-6).