Jako se nad syny slitovává otec, slitovává se Hospodin nad těmi, kdo se ho bojí. Žalmy 103:13

Image slider Image slider Image slider Image slider Image slider Image slider Image slider Image slider Image slider Image slider Image slider Image slider Image slider Image slider Image slider Image slider Image slider Image slider Image slider Image slider Image slider Image slider Image slider Image slider

Otázky víry

Proč mám věřit Bibli?

Jedním z našich hlavních postojů je, že měřítkem pravdivosti je to, co stojí v Božím slově - Bibli. Optikou Bible prověřujeme myšlenky, jednání, učení i tradice. Nepřijímáme jiné zdroje poznání jako například církevní tradici, stojíme pouze na Bibli.

Proč?

 

Bible sama nám dává odpovědi na otázku, jak máme zacházet s jakýmkoli učením či zjevením.

Bible učí, že

  • skutečným autorem Bible je Bůh: "Veškeré Písmo pochází z Božího Ducha a je dobré k učení, k usvědčování, k nápravě, k výchově ve spravedlnosti, aby Boží člověk byl náležitě připraven ke každému dobrému činu." (2 Timoteovi 3:16-17).
  • i když jí psali lidé: "Toho si buďte především vědomi, že žádné proroctví v Písmu nevzniká z vlastního pochopení skutečnosti. Nikdy totiž nebylo vyřčeno proroctví z lidské vůle, nýbrž z popudu Ducha svatého mluvili lidé, poslaní od Boha." (2 Petrův 1:20-21)
  • k tomu, co je v Bibli napsáno, nemáme nic přidávat ani ubírat: "Já dosvědčuji každému, kdo slyší slova proroctví této knihy: Kdo k nim něco přidá, tomu přidá Bůh ran popsaných v této knize. A jestliže kdo ubere ze slov knihy tohoto proroctví, tomu Bůh odejme podíl na stromu života a místo ve svatém městě, jak se o nich píše v této knize." (Zjevení Janovo 22:18-19)
  • Jsme důrazně varováni, abychom vše rozsuzovali, abychom kontrolovali, zda je dané slovo zjevení či učení v souladu s tím, co stojí v Bibli: "Ale i kdybychom my nebo sám anděl z nebe přišel hlásat jiné evangelium než to, které jsme vám zvěstovali, budiž proklet! Jak jsem právě řekl, a znovu to opakuji: Jestliže vám někdo hlásá jiné evangelium než to, které jste přijali, budiž proklet!" (Galatským 1:8-9), nebo: "Milovaní, nevěřte každému vnuknutí, nýbrž zkoumejte duchy, zda jsou z Boha; neboť mnoho falešných proroků vyšlo do světa. Podle toho poznáte Ducha Božího: Každé vnuknutí, které vede k vyznání, že Ježíš Kristus přišel v těle, je z Boha; každé vnuknutí, které nevede k vyznání Ježíše, z Boha není. Naopak, je to duch antikristův, o němž jste slyšeli, že přijde, a který již nyní je na světě." (1 Janův 4:1-3)

Pravdivost Bible

Na čem stojí naše jistota, že je Bible pravdivá? Kolik je svatých knih ve světě? Mnoho. Tak proč postavit celý svůj život právě na Bibli?

  • Vnější vědecké a historické důkazy: Neexistuje zjevný důkaz, že se v něčem Bible mýlí. I Darwinova evoluční teorie je jenom teorie, pro kterou neexistuje přesvědčivý důkaz. Biblické pravdy neodporují vědeckému poznání. Neobsahuje neshody s objektivně zjistitelnými geografickými nebo historickými skutečnostmi. Obsahuje informace, které jinde nejsou popsány a ukázaly se jako pravdivé. Naopak, objevují se důkazy o pravdivosti některých biblických událostí, např. archeologické nálezy pozůstatků Noemovy archy na hoře Ararat, důkazy o zničení měst Sodoma a Gomora, zbytky faraonovy jízdy na dně Rudého moře v místě přechodu Izraelců, archeologické nálezy biblického města Ninive a další. O stejných událostech shodně informuje více nezávislých zdrojů, například různé události v evangeliích jsou potvrzeny zmínkami v listech apoštola Pavla, spisech prvotní církve a v textech nekřesťanských historiků (římsko-židovský historik Josefus Flavius, římský historik Suetonius, Tacitus a jiní).
  • Přesné dochování Bible: Existuje mnoho opisů a jsou poměrně přesné. Nový zákon se v porovnání s jinými starověkými texty zachoval v obrovském počtu exemplářů z různých období. Je to nejspolehlivější spis starověku. To, že se text dochoval neporušený, je mnohem jistější než u Platónových spisů nebo u Homérovy Íliady. I kdyby se ztratily původní řecké rukopisy, mohli bychom sestavit celý text Nového zákona ze zmíněných překladů. I kdyby neexistovaly překlady, je možné rekonstruovat celý Nový zákon z citátů v dokumentech prvotní církve a z komentářů. I text Starého zákona se dochoval pozoruhodně neporušený. Přesnost našich moderních překladů potvrzuje velké množství starověkých opisů v hebrejštině i řečtině, a to včetně tzv. svitků od Mrtvého moře, které byly objeveny ve 20. století. Tyto svitky obsahují nejstarší dochované zlomky prakticky všech knih Starého zákona, pocházející přibližně z roku 150 př. n. l. Podobnost mezi textem svitků od Mrtvého moře a opisů vzniklých o tisíc let později ukazuje, s jakou pečlivostí opisovali židovští písaři Bibli.
  • Poctivost Bible: Bible je až bolestně poctivá. Jákoba, praotce „vyvoleného národa“, vyobrazuje jako podvodníka. Mojžíše, který předal celému národu Boží zákony, popisuje jako nejistého, zdráhavého vůdce, který při svém prvním pokusu pomoci svému lidu zabil člověka a pak uprchl do pustiny, aby si zachránil život. David je zde vyobrazován nejen jako milovaný král Izraele, jako generál a duchovní vůdce, ale také jako člověk, který zcizoložil s manželkou jiného muže a pak se pokoušel svůj hřích zakrýt tím, že nechal jejího manžela úkladně zabít. Písmo obviňuje Boží lid, izraelský národ, z takové ničemnosti, že ve srovnání s ním je na tom lépe i Sodoma a Gomora. (Ezechiel 16,46–52). Nový zákon nezakrývá ani Petrovu zradu, píše i o tom, že vzkříšeného Ježíše viděly jako první ženy, které v té době nebyly považovány za spolehlivé svědky. Bible ukazuje, že člověk ve své podstatě Bohu vzdoruje. Předpovídá budoucnost plnou obtíží. Učí, že cesta do nebe je úzká, ale cesta do pekla široká. Písmo evidentně nebylo napsáno pro ty, kdo žádají snadné odpovědi nebo jednoduchý, optimistický pohled na náboženství a podstatu člověka.
  • Jednota Bible: Bible obsahuje 66 knih, které po dobu přibližně 1 600 let postupně sepisovalo 40 různých autorů. Mezi 39 knihami Starého zákona a 27 knihami Nového zákona je 400 let odmlky. A přesto se od první knihy Genesis až po poslední knihu Zjevení jedná o naprosto ucelený, jednolitý příběh. Je sama v sobě konsistentní, neodporuje si, naopak, vzájemně se doplňuje a vysvětluje. Problémy vnikají spíše při výkladu, k tomu je potřeba dobře znát celou Bibli a nevytrhávat jednotlivé myšlenky z kontextu.
  • Bible přežila: Knihy Mojžíšovy byly zapsány pět set let před nejranějšími hinduistickými spisy. Mojžíš zapsal knihu Genesis dva tisíce let před tím, než byl sepsán Korán. Během dlouhé historie nebyla žádná jiná kniha tak milována a nenáviděna jako Bible. Není žádná jiná kniha, kterou by si koupilo, studovalo a citovalo tolik lidí. Milióny knižních titulů přicházejí a odcházejí, ale Bible zůstává knihou, podle níž se poměřují všechny další. Bibli sice často odmítají lidé, kterým její učení připadá nepohodlné, ta ale přesto zůstává ústřední knihou celé západní civilizace.
  • Splněná proroctví: Bible je plná různých předpovědí a proroctví, která jsou často konkrétní a plní se do nejmenších podrobností. Obvykle se týkají významných událostí a mnohdy předpovídají opak toho, co možná očekávali lidé v době, kdy byla zapsána. Před tím, než Izrael vešel do zaslíbené země, Mojžíš předpovídal, že Izrael bude nevěrný, že přijde o svou zemi, že bude rozptýlen po celém světě a poté bude opět shromážděn a znovu vybudován. (Deuteronomium 28–31). Působivá je i předpověď pádu mocné babylonské říše. Starověký Babylón se rozkládal na strategickém místě po obou březích Eufratu. Jedna encyklopedie o něm mluví jako o ‚politickém, náboženském a kulturním centru starověkého Orientu‘. Přibližně v roce 732 př. n. l. zapsal prorok Izajáš zlověstné proroctví - Babylón padne. Izajáš uvedl tyto podrobnosti: Dobyvatelem bude vojevůdce jménem ‚Kýros‘, vody Eufratu, které městu poskytují ochranu, budou ‚vysušeny‘ a městské brány "nebudou zavřeny". (Izajáš 44:27-45:3) Asi o 200 let později, 5. října 539 př. n. l., se proroctví do posledního detailu splnilo. Způsob, jakým byl Babylón dobyt, potvrdil řecký historik Hérodotos (páté století př. n. l.). Starozákonní proroctví se soustřeďovala na zaslíbení, týkající se Mesiáše, který zachrání svůj lid od hříchů a posléze přivede celý svět k soudu a nakonec k pokoji. Naplnění těchto proroctví vidíme v Ježíši Kristu.
  • Bible má moc měnit život: Tuto skutečnost potvrzuje obrovský zástup lidí, kteří na Bibli svůj život skutečně postavili. A mnozí z nich za to položili svůj život. Bible se stala nejen zdrojem zajímavých informací, inspirací, útěchy a síly, ale dokáže měnit srdce člověka. Je i naší zkušeností, že: "Slovo Boží je živé, mocné a ostřejší než jakýkoli dvousečný meč; proniká až na rozhraní duše a ducha, kostí a morku, a rozsuzuje touhy i myšlenky srdce." (Židům 4:12)

NEJSI SÁM, pokud si dosud kladeš otázky ohledně spolehlivosti Bible. Písmo, podobně jako i svět kolem nás, v sobě nese určité tajemné prvky. Je-li ale Bible tím, co o sobě tvrdí, není třeba si na vše přijít úplně sám. Ježíš zaslibuje svou pomoc všem, kdo chtějí znát pravdu a kdo podle ní chtějí žít. Řekl: "Bude-li někdo chtít činit jeho vůli, pozná, zda je to učení z Boha, nebo mluvím-li sám ze sebe." (Jan 7,17)