V nikom jiném není spása - na světě není lidem dáno jiné jméno, v němž bychom mohli být spaseni! Skutky 4:12

Image slider Image slider Image slider Image slider Image slider Image slider Image slider Image slider Image slider Image slider Image slider Image slider Image slider Image slider Image slider Image slider Image slider Image slider Image slider Image slider Image slider Image slider Image slider Image slider

Otázky víry

Proč mám chodit do církve já?

V předchozích článcích o církvi jsme psali o církvi jako takové. Co to je i co to není. Jak Bůh církev zamýšlel. Ale proč mám chodit někam do církve, proč mám být i já její součástí, o tom bude následující článek.

Mnozí lidé říkají, že patří do obecné církve, církve Ježíše Krista. Je jistě pravda, že církev jako Kristovo živé tělo může být jen jedna. Nemůže být Ježíšových těl více. Je jen jeden Boží lid jako Kristova nevěsta. Jsou to lidé, kteří poznali Krista, vydali mu svůj život a následují ho. Napříč denominacemi.
Ale to je jen jeden pohled na církev. Velká část Nového zákona jednoznačně ukazuje, že církev je tvořena jednotlivými místními společenstvými. Někde se místní církvi říká farnost, v evangelikálním prostředí se často používá termín „sbor“.
Už v čase tzv. prvních křesťanů každý patřil do lokální, místní komunity, společenství. Pavel píše církvi do Galácie, do Korintu, do Říma apod. Byl tehdejším největším zakladatelem sborů. Ve svých listech místní křesťany povzbuzoval, vedl a řešil i konkrétní problémy, které se v jednotlivých místních církvích vyskytli. Apoštol Jan na začátku své poslední knihy píše listy sedmi církvím: do Efezu, do Smyrny, do Pergama, do Thyatir, do Sard, do Filadelfie a do Laodikeje. (Zjevení 1:11). Nikde v celé bibli není ani zmínka o tom, že je jen jedna církev a tudíž nemusím nikde oficiálně patřit nebo někam chodit. Naopak, v listě židům je napsáno velmi jasně: „Nezanedbávejte společná shromáždění, jak to někteří mají ve zvyku, ale napomínejte se tím více, čím více vidíte, že se blíží den Kristův.“ (Židům 10:25)

Když stavím svou víru v Ježíše Krista na bibli, nemůžu si vzít jen něco a to, co mi moc nesedí, vynechat, nebo si to omluvit. Patřit do církve je jako patřit do rodiny. Můžu sice hlásat, že jsem členem lidského rodu, obecné lidské rodiny, ale když budu při tom odmítat své rodiče, nebo nebudu bydlet se svou vlastní rodinou, partnerem a dětma, není to v pořádku a o zdravé rodině v tom případě není řeč. Nehledě na to, že takový člen rodině chybí.

 

Proč má být každý křesťan součástí místní církve?

Proč má být každý křesťan součástí místní církve?

 

1. Je to Boží vůle.

Není to patrné jen z Pavlových listů, kde je jasně napsáno, že církev je Kristovo tělo, ale i z toho, co říkal a dělal samotný Ježíš. Jen pár příkladů: Ježíš vysílal učedníky do okolitých měst a vesnic kázat evangelium po dvou. Za církev se modlil u poslední večeři: aby byli jedno, aby zachovali víru, učil je, jak se mají k sobě chovat atd. Ježíš povzbuzoval učedníky, aby zůstali spolu a očekávali na Ducha Svatého. Z toho všeho jasně vyplývá, že být v církvi je Boží vůle. A Ježíš řekl: "Kdo mě miluje, bude zachovávat mé slovo, a můj Otec ho bude milovat; přijdeme k němu a učiníme si u něho příbytek.“ (Jan 14:23)

 

2. Místo setkávání s Bohem.

To, že Bůh je přítomen ve svém lidu, říkal i Ježíš: Neboť kde jsou dva nebo tři shromážděni ve jménu mém, tam jsem já uprostřed nich." (Matouš 18:20)

 

3. Společná chvála a uctívání Boha.

O tom, jaké místo má chvála Božího lidu, je patrné z mnoha míst v bibli. Dokonce Bůh sám přebývá ve chválách svého lidu. Již David psal v žalmech: O tvém jménu budu vyprávět svým bratřím, ve shromáždění tě budu chválit. (Žalmy 22:23). Nebo: Vzdám ti chválu ve velikém shromáždění a budu tě chválit před početným lidem. (Žalmy 35:18)Ale společné uctívání Boha neplatilo jen pro Izrael. Apoštol Pavel píše jasně: Plni Ducha zpívejte společně žalmy, chvalozpěvy a duchovní písně. Zpívejte Pánu, chvalte ho z celého srdce. (Efezským 5:19)

 

4. Vyznání hříchů.

Když zhřešíme, vyznáme Bohu své hříchy a Bůh nám pro své milosrdenství odpouští. Boží slovo říká, že své hříchy máme vyznávat jeden druhému. Vyznání hříchů svým bratřím je projev pokání. „Vyznávejte hříchy jeden druhému a modlete se jeden za druhého, abyste byli uzdraveni.“ (Jakubův 5:16)

 

5. Růst.

Ve knize Skutky apoštolské je popsáno, co dělali první lidé, kteří přijali Krista v den Letnic: „Vytrvale poslouchali učení apoštolů, byli spolu, lámali chléb a modlili se.“ (Skutky apoštolské 2:42). Součástí církve je i vyučování. V církvi je člověk korigován k zdravému a pravdivému poznáni Krista. Jako když se k pnoucí rostlině přidá opora, díky které rostlinka dobře roste.

 

6. Vzájemná láska.

Hlavním znakem církve, lidí, kteří poznali Krista, je podle Ježíše jejich vzájemná láska. „Podle toho všichni poznají, že jste moji učedníci, budete-li mít lásku jedni k druhým." (Jan 13:35) Logicky, toto nelze naplnit, jestli věřící zůstává sám. Konfrontace s druhými nám někdy nastavuje zrcadlo, odhaluje naše sobectví. Život v církvi nás učí lásce k druhým: „Nechť Pán dá bohatě růst vaší vzájemné lásce i lásce ke všem, tak jako i my vás milujeme.“ (1 Tesalonickým 3:12)

 

7. Povzbuzení.

Když jsme ve víře sami, lehko se nám může stát, že naše láska k Bohu vychladne, naše víra zeslábne, až o ni můžeme přijít. Jako když z ohně vyskočí žhavý uhlík. Chvíli je horký, ale bez ohně rychle vystydne. Společenství s druhými křesťany je pro nás velikým povzbuzením. Když vidíme, že Bůh skutečně jedná i v životech našich bratrů a sester, naše víra se upevňuje. Lidé v církvi nám mají být oporou (a my jim): „Proto se navzájem povzbuzujte a buďte jeden druhému oporou, jak to již činíte.“ (1 Tesalonickým 5:11). I v těžkých chvílích našeho života nás církev podrží: ( Berte na sebe břemena jedni druhých, tak naplníte zákon Kristův.“ (Galatským 6:2)

 

8. Napomínání.

Někdy sejdeme z cesty a ani si toho nejsme vědomi. Ježíš ustanovil řád, jak se v těchto případech máme zachovat: „Když tvůj bratr zhřeší, jdi a pokárej ho mezi čtyřma očima; dá-li si říci, získal jsi svého bratra. Nedá-li si říci, přiber k sobě ještě jednoho nebo dva, aby 'ústy dvou nebo tří svědků byla potvrzena každá výpověď' Jestliže ani potom neuposlechne, oznam to církvi; jestliže však neuposlechne ani církev, ať je ti jako pohan nebo celník.“ (Matouš 18:15-17) I z toho slova je patrné, že církev není výmysl lidí, ale je to Ježíšovo dílo.

 

9. Služba.

„Soustředění na sebe je Bohu nepřátelské, neboť se nechce ani nemůže podřídit Božímu zákonu.“ ( Římanům 8:7) Nejsme tady kvůli sobě a svému štěstí. Nechodíme do církve jenom, abychom slyšeli Boží slovo, byli vyučováni, povzbuzeni a šli domů. V první řadě jsme Kristovi služebníci, dali jsme Bohu svůj život a On nám dal ten svůj. Ježíš při poslední večeři učedníkům myl nohy, co byla tehdy ponižující služba pro otroky s komentářem, že to samé máme dělat jedni druhým. O službě bude samostatný článek. Nyní jen zmíním: „Jako máme v jednom těle mnoho údů, ale všechny údy nemají stejný úkol, tak i nás je mnoho, ale v Kristu jsme jedno tělo a jako jednotlivé údy patříme k sobě navzájem.“ (Římanům 12:4-5) V předchozím článku jsme psali, že církev je Kristovo tělo a my jsme jeho údy. Každá část našeho těla má nějaký smysl a navzájem se jednotlivé části potřebují. Každý máme nějaké obdarování, abychom byli darem pro ty druhé: „Každému je dán zvláštní projev Ducha ke společnému prospěchu.“ (1 Korintským 12:7)

 

10. Evangelizace.

Ježíš před svým odchodem k Otci dal učedníkům jasné poslání: „Jděte ke všem národům a získávejte mi učedníky, křtěte ve jméno Otce i Syna i Ducha svatého a učte je, aby zachovávali všecko, co jsem vám přikázal. A hle, já jsem s vámi po všecky dny až do skonání tohoto věku." (Matouš 28:19-20) Je efektivnější získávat učedníky společně než jen každý sám. I pro misionáře je dobré, když za nimi někdo stojí, kdo ho podporuje, povzbuzuje a modlí se za něj.

 

11. Vykazatelnost

Když patříme do církve, někomu se odpovídáme. My i naše dílo je důvěryhodnější, stojí-li někdo za námi. Svým duchovním autoritám se podle bible máme podřizovat: „Poslouchejte ty, kteří vás vedou, a podřizujte se jim, protože oni bdí nad vámi a budou se za vás zodpovídat.“ (Židům 13:17) Když skupina turistů poslouchá svého průvodčího, je větší pravděpodobnost, že dojdou k cíli. Čím těžší terén, tím více.

 

Jestli jsme přijali, že patřit do místní církve je skutečně biblický princip, následuje otázka: A jak si mám církev vybrat? O tom následující článek.