Hospodin se mi ukázal zdaleka: „Miloval jsem tě odvěkou láskou, proto jsem ti tak trpělivě prokazoval milosrdenství. Jeremjáš 31:3

Image slider Image slider Image slider Image slider Image slider Image slider Image slider Image slider Image slider Image slider Image slider Image slider Image slider Image slider Image slider Image slider Image slider Image slider Image slider Image slider Image slider Image slider Image slider Image slider

Otázky víry

Nestačí věřit? Na co církev? část 2.

Co tedy církev je? Co o církvi říká Bible, jak sám Bůh církev zamýšlel a jak ji vidí? Pro to, co dnes označujeme málo konkrétním slovem „církev“, Bible používá asi 80 různých pojmů, v nichž zpodobňuje různé vlastnosti, činnosti a povolání církve. Jsou to rozličné obrazy, které nám mají pomoci pochopit, co vše církev je.

 

1. BOŽÍ LID

Bůh nazývá církev svým lidem. „Budu přebývat a procházet se mezi nimi, budu jejich Bohem a oni budou mým lidem.“ (2Korintským 6,16). Z Nového zákona jasně vyplývá, že Bůh bere církev jako seskupení lidí, národ, společenství svatých a to vše jako jeden lid. Církev není tedy něco neviditelného, něco imaginárního nebo nějaký systém či budova, ale je to národ, který patří jemu.
„Vy však jste rod vyvolený, královské kněžstvo, národ svatý, lid náležející Bohu.“ (1Petrův 2,9).

 

2. DŮM, STAVBA, CHRÁM

V předchozím článku jsme psali, že církev není budova. Přesto dům nebo stavba jsou obrazem církve, který používá Bible velmi často. Jak tomu rozumět?
Pro lid Starého zákona měl chrám nesmírnou důležitost, neboť se jednalo o stavbu, ve které přebýval Bůh. Bylo to místo setkávání s Bohem. Jestliže někdo vystoupil proti chrámu, jako by vystoupil proti samému Bohu. To byl i důvod, proč se mnozí Židé tak bouřili proti Ježíši, neboť říkal: „Zbořte tento chrám a ve třech dnech jej postavím. Tu řekli Židé: "Čtyřicet šest let byl tento chrám budován, a ty jej chceš postavit ve třech dnech?" On však mluvil o chrámu svého těla.“ (Jan 2,19-21). Tato Ježíšova slova měla velkou důležitost, protože v sobě skrývala Boží záměr. Bůh se už nechtěl projevovat jen v chrámové stavbě Izraele, ale chtěl si vytvořit nový chrám skrze Ježíšovo tělo, a to skrze církev. Tím se stává původní chrám ve Starém zákoně předobrazem toho nynějšího, jímž je církev.
O věřících Bible říká, že jsou stavebním materiálem pro tuto stavbu: „I vy buďte živými kameny, z nichž se staví duchovní dům, abyste byli svatým kněžstvem a přinášeli duchovní oběti, milé Bohu pro Ježíše Krista.“ (1Petrův 2,5).
Ježíš je pak základním a úhelným kamenem celé stavby. Apoštolové a proroci jsou základem. „Jste stavbou, jejímž základem jsou apoštolové a proroci a úhelným kamenem sám Kristus Ježíš. V něm je celá stavba pevně spojena a roste v chrám, posvěcený v Pánu; v něm jste i vy společně budováni v duchovní příbytek Boží.“ (Efezským 2,20-22).
Každá stavba má mnoho různých stavebních materiálů a každý stavební materiál má ve stavbě své místo. Kdybychom tyto materiály přeházeli, stavba by nám pravděpodobně spadla. Z biblických pasáží o církvi jako stavbě můžeme vidět, že každý věřící má v církvi svoji úlohu. Kdybychom tyto úlohy zpřeházeli, církev by nemohla obstát stejně jako ta stavba. Bible hovoří i o významných částech stavby, jako kámen úhelný, jímž je Kristus, dále jsou tu i například brány a sloupy. Dá se říct, že někteří křesťané mají také klíčovou úlohu, jako například apoštolové a proroci (Efezským 2,20). O Jakubovi, Petrovi a Janovi se apoštol Pavel vyjadřuje, že jsou uznávaní jako sloupy církve (Galatským 2,9), což značí, že byli autoritami v církvi.

 

3. NEVĚSTA

Bible také nepřímo mluví o církvi jako o nevěstě a o Kristu jako o ženichovi: „Vždyť vás žárlivě střežím Boží žárlivostí; zasnoubil jsem vás jedinému muži, abych vás jako čistou pannu odevzdal Kristu.“ (2Korintským 11,2). Odkazů, týkajících se svatby, nacházíme více.
Co nám tento vztah církve jako nevěsty a Krista jako ženicha může říct? Podle čeho rozpoznáte nevěstu? Určitě podle její zamilovanosti do ženicha. Od nevěsty se přirozeně čeká, že bude její pozornost soustředěna jen na ženicha. Jestliže církev tento vztah ke Kristu postrádá, nejedná se potom o církev. Křesťanství je založené na vztahu a zamilovanosti k Bohu. Když potkáme dva zamilované lidi, jejich zamilovanost je nepřehlédnutelná. Stejně tak by neměla být přehlédnutelná zamilovanost církve do Krista.
Nevěstu také jednoznačně poznáme podle toho, že se strojí na svatbu. „Muži, milujte své ženy, jako si Kristus zamiloval církev a sám se za ni obětoval, aby ji posvětil a očistil křtem vody a slovem; tak si on sám připravil církev slavnou, bez poskvrny, vrásky a čehokoli podobného, aby byla svatá a bezúhonná.“ (Efezským 5,25-27).
Církev se má připravovat na setkání s Kristem tak, jako se připravuje nevěsta na setkání se ženichem. Nevěsty žijí dlouhou dobu před svatbou jen přípravami na svatbu. Chtějí se líbit svému ženichovi. Takový má být postoj církve před setkáním s Ježíšem. Má se připravovat. Má se oddělovat od čehokoliv nečistého a světského. Má být plná nápadů, co pro Krista jako svého ženicha může ještě udělat.
Nevěstu také poznáme podle toho, že se těší na svatbu. Očekávání na svatbu Beránkovu je to, podle čeho poznáme pravou církev. „Ale jak je psáno: `Co oko nevidělo a ucho neslyšelo, co ani člověku na mysl nepřišlo, připravil Bůh těm, kdo ho milují.“(1Korintským 2,9). Bůh připravil pro církev to, co jí ani na mysl nepřišlo. Je to něco tak úžasného, že stojí zato to očekávat.

 

4. TĚLO

Nový zákon nejobsáhleji ze všech názvů popisuje církev jako tělo Kristovo.
„On (Ježíš) jest hlavou těla - totiž církve.“ (Koloským 1,18). Přestože apoštol Pavel několikrát používá lidské tělo jen jako přirovnání a na něm popisuje, jak funguje církev, např.: „ Nikdo přece nemá v nenávisti své tělo, ale živí je a stará se o ně. Tak i Kristus pečuje o církev.“ (Efezským 5,29), Bible jasně ukazuje, že církev skutečně je tělem Kristovým. Nazývá-li církev tělem, nejedná se o nějaký symbol ani metaforu.
Na lidském těle si jen můžeme uvědomit, jak církev funguje. V prvé řadě církev, coby tělo, není neživou věcí, nějaká struktura či organizace. Církev žije a je neoddělitelně spojena s Kristem, jenž je její hlavou. Jestliže je tělo bez hlavy, jedná se o mrtvolu, která již nic nemůže vykonat. Církev bez spojení s Kristem je nefunkční. Stává se pouhým organizačním systémem bez života. Také osamocená existence některého orgánu či údu našeho těla nebo pouhá závislost na hlavě je v podstatě nemožná. Proto i ten, kdo tvrdí, že církev nepotřebuje a žije s Bohem sám, je podle Bible jako např. ruka bez těla. Amputovaná ruka bez těla moc toho neudělá, naopak, velice rychle odumírá.
Důležitým místem v Bibli, které nám popisuje tělo Kristovo, je místo, které hovoří o tom, že církev se skládá s věřících, kteří jsou údy jednoho těla: „Jako je v jednom těle mnoho údů a nemají všechny stejný úkol, tak i my, ač je nás mnoho, jsme jedno tělo v Kristu a jeden druhému sloužíme jako jednotlivé údy.“ (Římanům 12,4.5). Tento verš nám kromě toho, že jsme částmi církve, ukazuje také na to, že všichni mají v církvi úkol, přičemž každý má úkol jiný. Každý svým úkolem sloužíme druhým věřícím tak, abychom tvořili jedno funkční tělo. Tento verš jednoznačně sděluje, že v církvi mají všichni lidé sloužit. To znamená, že nejsme součástí církvi jen kvůli sobě, ale i kvůli druhým. Každý je v něčem Bohem obdarován a má sloužit tímto darem druhým, aby tak tělo Kristovo mohlo růst.
Církev jako tělo Kristovo má proto fungovat ne jako organizace, ale jako organizmus. Má být závislá na Kristu jako hlavě církve a členové si mají vzájemně sloužit díky různorodému obdarování, které mají. Potom taková církev bude prospívat a růst do podoby samotného Krista.

 

5. JINÉ:

Kromě výše popsaných bychom mohli dále pojmenovat církev jako kněžstvo věřících (1Petrův 2,5.9), stádo dobrého pastýře (Jan 10,1-18), ratolesti pravé révy (Jan 15,1-8), armáda, rodina, svaté, učedníky.

 

Závěrem lze říct:

  • Církev nezaložili lidé, ale je to Boží záměr a jeho dílo.
  • Církev je živé společenství lidí, kterých základem je Ježíš.
  • Hlavou církve není papež nebo nějaký jiný člověk, ale Ježíš Kristus.
  • Každý člen církve je důležitý, má své místo a obdarování. Služba v církvi není jen pro privilegované.
  • Podstatným rysem církve je její vztah ke Kristu, který je podobný jako milostný vztah mezi mužem a ženou.

 

Proč patřit do konkrétní místní církve a jak si jí vybrat, se můžete dočíst v dalších článcích.