V nikom jiném není spása - na světě není lidem dáno jiné jméno, v němž bychom mohli být spaseni! Skutky 4:12

Image slider Image slider Image slider Image slider Image slider Image slider Image slider Image slider Image slider Image slider Image slider Image slider Image slider Image slider Image slider Image slider Image slider Image slider Image slider Image slider Image slider Image slider Image slider Image slider

Články » Boží svrchovanost nade vším

BOŽÍ SVRCHOVANOST NADE VŠÍM

 

Víme, že těm, kteří milují Boha, všechny věci spolu působí k dobrému, těm, kdo jsou povoláni podle jeho předsevzetí. Neboť ty, které předem poznal, také předem určil, aby byli připodobněni obrazu jeho Syna, tak aby on byl prvorozený mezi mnoha bratřími (Římanům 8/28 – 29) 

 

Drazí v Kristu,

milost vám a pokoj od Boha Otce našeho. Je pro mne radostí, že vás mohu oslovit s vědomím, že máme společnou cestu a společný cíl. Ta cesta mnohdy není vůbec snadná, málokdy se podobá svátečnímu výletu prosluněnou krajinou. Limituje nás a často zarmucuje naše porušenost, porušenost lidí okolo nás, světa, i čas, který nás také omezuje a nedá se vrátit. Je nám však dána výsada se na této cestě navzájem povzbuzovat.

Čím se vlastně odlišujeme od lidí ze světa? Zejména tím, co nosíme jako drahocenný poklad ve svém srdci. Navenek jsme mnozí v očích světa nemoudří, málo schopní a úspěšní, slabí a nepříliš majetní a pro to vše nezřídka také opomíjení či dokonce i pohrdáni. Leckdy ani neoplýváme zdravím. A přesto, dokonce právě proto, si nás Bůh ze světa vyvolil. Důvod je prostý a přitom neuvěřitelně úchvatný: zamiloval si nás. Kdo má uši, slyš: Zamiloval si tě! Tebe osobně si zamiloval!!

Protože však je jeho láska dokonalá a věčná, nevyvolil si nás k tomu, aby nás politoval, jaké jsme chudinky, a snažil se nám zpříjemnit onen kratičký čas, který je nám zde na zemi vyměřen. To si mohou myslet jen dětinští křesťané, kteří se ve své mysli stále ještě točí jen kolem sebe. Jeho cíl je velkolepý, jako je nesmírně velký on sám. Chce nás mít ve své blízkosti a v dokonalém prostředí nebes po celou nekonečnou věčnost.

Řeknete si, že věčnost jako cíl je jasný. Nicméně, každodenním problémem zůstává, jak správně zacházet se svým životem a s časem, který máme prožít nyní a zde? Výborně, to je dobrý podnět k našemu zamyšlení. Víme, že náš Bůh je dokonale moudrý. Musí mít tedy s naším pobytem zde na zemi láskyplný a přitom moudrý záměr. Jak z výše citovaných veršů 8. kapitoly Římanům i z dalších míst Bible poznáváme, on se rozhodl svým osobním působením skrze Ducha vytvořit z materiálu, který je z pohledu světa „na nic“, něco skutečně nádherného. Má s námi, konkrétně i s tebou, svůj dokonalý plán.

Pro mnohého znovuzrozeného křesťana může být překvapením, že od něj Bůh nežádá především usilovnou činnost anebo co možná bezchybné křesťanské chování, ale aktívní ochotu nechat Božím Duchem proměňovat svůj charakter. Jedině z této proměny pak pocházejí i žádoucí změny našeho chování a jednání.

Každý z nás měl a možná i má v životě nějaké vzory, kterým bychom chtěli být podobni. Nejsem výjimkou. Vzory se v různých obdobích mého života měnily. Ale je jeden vzor, který jsem našel a na nějž se stále větším úžasem a obdivem vzhlížím. Je to jedinečný, ve všem dokonalý příklad člověka – Boží Syn, můj spasitel a Pán, Bůh můj, Ježíš.

Pochopitelně se s Ježíšem neodvažuji vůbec srovnávat. Ale smím a chci ho jako učedník celým srdcem s obdivem následovat. Mohu se učit z jeho hledání Boží vůle a z jeho postojů bezvýhradné oddanosti a poslušnosti Otci, které ho uchránily před každým skutkem hříšné svévole. Takže zůstal jako jediný v historii lidstva svatý a bez poskvrny a byl také jediným, způsobilým, aby se obětoval Bohu za nás. A také se z Otcovy vůle dobrovolně za všechny na Golgotě obětoval. To je důvod, proč nyní mám tu milost s oprávněnou nadějí vyhlížet věčnost a smím svého nebeského Otce naléhavě prosit, aby mě podle svého záměru účinně připodobňoval mému vzoru, svému jedinému milovanému Synu, protože já takovýchto změn sám naprosto schopen nejsem.

Moji milovaní, s pokorou si zde dovoluji tvrdit, že žiji v dalším nastaveném čase. Stačilo jedno jediné chybné rozhodnutí, jediné sklouznutí a můj další osud se začal odvíjet úplně jinak, než bych kdy předpokládal a jak bych si ho sám určitě nezvolil. V tom okamžiku jsem ani nestačil, než v srdci zvolat „Pane“ a jen jsem bezmocně vnímal, jak se mé tělo převrací a pod zákonem gravitace blíží ke konci skály, jejíž výšku jsem neznal a za níž bylo vidět jen vrcholky stromů. Zpětně mě udivuje, že si nevybavuji žádný pocit zděšení nebo úzkosti. Jen vědomí, bezmoci s tím něco udělat. Snad, jako by se mě to jaksi ani netýkalo. Z pádu si nepamatuji nic, než dopad. Byl jsem sice otřesen, ale při vědomí. A jedna z prvních otázek záchranáře byla: „Víte, jaké jste měl štěstí? Vždyť vy jste tam dole mohl zůstat.“

Chci však zdůraznit, že to nebyla žádná šťastná náhoda. Bylo to Boží svrchované rozhodnutí. Jinak už bych byl u Pána a navždy s ním. Když o tom a o všem, co od té chvíle až dosud následovalo, zpětně přemýšlím, nemohu nevidět naprostou Boží vládu nad každým detailem. Vine se všemi navazujícími okolnostmi a událostmi, jako nepřehlédnutelná červená nit. Moji drazí, řeknu vám dobrou zprávu: nikdy nejsme hříčkou okolností. Ani se nemusíme třást obavami nebo dokonce žít v úzkosti, že někdy někde uděláme fatální přehmat, chybné rozhodnutí anebo že je udělá někdo jiný, koho nemůžeme nijak ovlivnit! Zamyslíš-li se nad svým dosavadním životem, zcela jistě najdeš víc, než jen jednu situaci, ve které stačilo velmi málo, aby měla tragické důsledky. Náš Bůh je však živý a je naprosto bezvýhradným vládcem nad každičkou maličkostí v mém i tvém životě. Písmo ani v nejmenším nepřehání, když v něm Pán ujišťuje, že ani vrabeček nespadne na zem bez vůle našeho Otce a ani vlas z naší hlavy se neztratí. Nemáme se proto bát, vždyť my jsme pro něj cennější, než mnoho vrabců (Mat 10:28-31). Apoštol Pavel podobně přesvědčoval posádku lodi, která byla odsouzena ke ztroskotání, ale když velitel na lodi uposlechl jeho pokynů od Boha, byli zachráněni všichni (Sk 27:34). Hleďme, co zmůže důvěra jednoho člověka Pánu a z ní pramenící poslušnost Božích pokynů.

Ze svých letitých zkušeností služebníka mohu dosvědčit, že mnoha Božím dětem v dnešních časech chybí pevné vědomí Boha jako svrchovaného vládce nade vším. Tedy i nad všemi okolnostmi jejich života. Bývá to nejčastěji z toho důvodu, že mu nepředali bezvýhradně všechno. Proto si ani netroufají předpokládat – a tedy i věřit – že Bůh bude svrchovaně spravovat a řídit i ty nejspletitější a lidsky nejhorší okolnosti tak, aby jim to bylo vždy k dobrému. Jednoduše si nejsou jisti, zda není jejich vlastní pojetí dobrého v rozporu s tím, co vidí za dobré Bůh a tak chtějí mít co nejlepší kontrolu nad tím, co s nimi zde bude.

Rozumějte mi dobře, nejsem fatalista a nemyslím si, že je lhostejné, jak budu jednat. Především nesmím zůstávat v nevyznaném hříchu a snažit se žít v souladu s Božím slovem. A také podobně jako i vy prožívám, že nejsou okolo mne pouze lidé, kteří mě mají rádi a přejí mi jen to nejlepší. Uvědomuji i to, že žiji v duchovním světě. Dobře vím, že by mě ďábel už dávno odstranil, kdyby to bylo v jeho moci. Nemívám vidění, ale tentokrát, když jsem ležel na JIPce, se mi přišel jménem představit jeden z jeho týmu, který se vytahoval, že mě tam dostal. Měl však smůlu; nehodlal jsem mu věnovat žádnou pozornost. Jestliže v tom měl prsty, pak přesně jen do té míry, nakolik mu to můj Otec dovolil. A Písmo mě ubezpečuje, že to v souhrnu bylo, je a bude k mému dobrému. Ostatně o likvidaci mého Pána usiloval osobně sám ďábel. Ale podařilo se mu to až teprve, když mu to Pán tvorstva na Golgotě dovolil – a my jsme nyní Bohu z celého srdce vděční, že to dopustil. Vždyť v jaké hrůzné beznaději bychom se nyní nacházeli, kdyby za naše viny Ježíš nezaplatil!

Moji drazí, nezastírám, že jsem prožíval a prožívám nesnadné chvíle a zápasy. Ale i těžkosti a utrpení nám mohou být k dobrému (Ž 119/71) a mohu dosvědčit, že jsem prožil zcela zvláštní věci, které mi daly víc nahlédnout do toho, co asi prožíval můj Pán a jedinečným způsobem mě k němu přiblížily. Vždyť dokonce i o Ježíši je psáno, že se v jeho utrpení prokázala hloubka jeho oddanosti Otci. Mějme na mysli, že Boží dobré míří do věčnosti, to naše je často krátkozrace upřeno na „tady a teď“.

Chtěl bych svoji dnešní úvahu zakončit výzvou: Pokud nechceme žít v ustavičném zápase s nejistotou, obavami anebo dokonce i v úzkostech, které tento věk sužují a budou stále víc narůstat, posilněme se v důvěře ve svrchovanost našeho Otce, Stvořitele všeho. Ujistěme se, že jsme mu plně oddáni. Protože láska se spolehlivě měří právě hloubkou oddanosti. A tehdy se pevně uchopíme jistoty, že patříme mezi ty, kdo milují Boha, a o něž se on zaručil starat tak, aby se jim nestalo nic skutečně zlého. Protože on nás vždy bezpečně povede ke stále užšímu vztahu s ním. Až i přejedeme do věčnosti s ním v jeho království.  Haleluja!

S jeho předivnou láskou

 

František Apetauer

pastor